Ach ty vztahy

Ach ty vztahy

Všechno stejně začíná od vztahu člověka sám k sobě. Když tam něco nefunguje, nebude to fungovat nikde. To jsem po těch pár letech začala celkem chápat.

V mým životě se toho děje tolik a tak neskutečně rychle mě to nutí se vyvíjet, že jsem přestala všechno řešit a začala jsem přijímat to, co ke mně chodí.

Vesmír a naše duše toho má naplánovanýho tolik, že stejně kolikrát zůstanu stát s otevřenou pusou a říkám si to jako fakt? Si děláš p***l ... Někdy si fakt říkám, že si dělají srandu a hádejte! Ona to fakt sranda je, tak to taky máme brát.

Bereme svoje životy tak vážně! Někdy tak moc vážně ... O tom to přece není! Máme se smát, objímat, milovat co to jde, žít v radosti, v sobě i se sebou.

Já jako mladá utekla od manžela k chlápkovi o 21 let staršímu, ženatýmu ... Ale moje i jeho duše to tak měli naplánovaný a tak jsme oba poslechli a vydrželo nám to 7 let. Bylo to mezi námi chvilkama hodně divoký. Pak přišel konec. Ale ne konec kontaktu...

Brala jsem všechno tak moc vážně! Takže jsem se stihla zamilovat do jinýho na několik let. Největší paradox na tom byl, že jsem s ním ani nebyla. Došlo to tak daleko, že jsem vlastně vyškrtla chlapy ze svýho života. Pár let jsem byla pěkně v pasti a nevěděla co se sebou. Naštěstí okolnosti mně přály  a já mohla jít dál...

Během toho všeho byl mou největší oporou právě ten chlápek, co jsem za ním kdysi utekla od manžela. Viděl jak brečím, viděl odcházet mou babičku, viděl za ty roky všechno.  A vždycky tady byl. Mohla jsem zavolat i v noci a on přijel... Pochopila jsem, že tohle je láska...

Láska není o tom, že si mě musí vzít, nemusí se mnou žít, nemusí nic slibovat, nemusí vůbec nic. Vím, že je tady, protože chce. Nikdy jsme spolu nebydleli a asi už to ani nestihneme, ale já pochopila to nejdůležitější. Nemusím s někým žít abych mohla říkat miluju tě. Nemusím mít od někoho prstýnek, abych se mohla spolehnout, že tady je a pomůže.

Žiju tady a teď a teď jsem šťastná a zamilovaná, protože já i moje duše ho milujeme. Před pár dny mě řekl, že se chovám, jak kdyby jsme byli na prvním randeti. Jo, má pravdu. A o tom to je, ne? Můžu někoho znát 15 let a milovat ho stejně jako první den. Ano jde to. Je to o té cestě do sebe, do svojí hlubiny a tam je naprosto všechno.

Nic si neslibovat. Proč taky? Copak někdo z nás ví, co bude za hodinu, natož za měsíc? Pokud to někdo ví přesně, chci ho poznat!

Sama to nevím a to toho vím občas celkem hodně :-D :-D

Mám tu možnost být vedle člověka, který žije v absolutní svobodě a volnosti. A mám tu úžasnou možnost se to učit. Vždycky si dělám srandu, že jsem v tomhle potkala opravdu mistra.

Nevím, jak dlouho bude vedle mě, jak dlouho s ním budu moct trávit čas, ale jedno vím jistě. Každou chvilku a nejen s ním trávím jak nejlíp umím. Ať už je to smát se, dívat se na film, ležet v posteli u praskajícího krbu... všechno žiju a uvědomuju si, co to nejvíc jde.

Všechno je nádherný a vzácný. Tak to žijme tady a teď. Za ... někdy ... potom ... to už nemusí být.

Žijte jak nejlíp umíte a jestli nevíte jak, začněte se to učit.

Tak na krásný životy v pocitu a volnosti.

Lenka Tami Cardová

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším brouzdáním na duhovatami.cz potřebuji Váš souhlas s jejich používáním. Moc děkuji.